Jak pudlík dospěl
Od té doby, co jsem si pořídila ke Cooperovi i Orfího, tak se pudlík Cooper začla neuvěřitelně měnit.
Z bázlivého až vystrašeného pudla se najednou začla klubat pes, skvělí společník a relativně normální pes. Nějaké ty tiky mu zůstaly, ale je to o 100% lepší. Již se neuzavírá do sebe, je aktivní a dokonce i honí holuby!
Možná to bylo tím, že byl doma sám? Nevím, netuším. Ale díky Orfímu je fakt normální. A jsem za to strašně ráda.
A Orfí? To je borec! Opravdu. Venku je naprosto aktivní pesan, který šílí, běhá, zkoumá, hraje si a cvičí. Doma, tam pěkně spinká, umí odpočívat a neruší. Jo, je něco jiného když vařím - to asistuje (jak jiank, že :-) ). Ale jinak spí.
Cooper a Orfík se krásně doplňují. Naštěstí Orfík od pudla nechytá ty jeho móres (tiky), takže můžou bez problému spolu chodit na vycházky. Což je super :-)
Ale na druhou stranu, pudlík je občas rád, když jdu s Orfím sama a může se vyspat a odpočinout si. protože Orfík taky Coopera pořád vyzývá ke hře a tahá ho a kouše...Ale vím, že pudlík umí dát najevo, kdy je toho dost (zatím se to stalo jen jednou), takže to trpělivě snáší :-) No, Orfík je ale jemný....
Popravdě, nikdy jsem nechtěla dva psi. Říkala jsem si, že je to zbytečné a tak, ale teď musím přehodnoti svůj názor a opravdu je lepší mít dva pesany (pokud to jde, smaozřejmě). Protože nejsou doma sami, čas jim ubíhá jinak, venku si spolu vyhrají, vyběhají, vydovádí.
